Tahr himálajský utekl z pražské do královédvorské zoo

"Elegantně na to šel tahr himálajský. Taková šikovnější obdoba evropského kamzíka. Jednoho dne se prostě vypařil a nikdo netušil kudy a jak. Ani jeho parťáci ve výběhu. Čistá, dokonalá sóloakce.

Pár týdnů bylo ticho. Žádná zpráva z okolí o podezřelém čertu nebo ilegální zabíjačce. Až volají ze Zoo Dvůr Králové nad Labem s těžko uvěřitelnou pointou. Jednou ráno jdou do práce a před branou vidí exotickou kozu. Čekala, až se otevřou pokladny. Je jen málo míst v republice, kde dokážou přesně rozpoznat druhovou skladbu himálajské fauny. Dvůr k nim ale spolehlivě patří. 

Vzácnou návštěvu tu nejen poznali, ale i náležitě uvítali. Jak by také ne? Sehnat pro zoo tahra je docela kumšt. Na čekací listině můžete klidně strávit roky. Že by však někde postávaly chovatelské rarity prosebně před vchodem a samy žadonily o zařazení do stavu, to anály českých zahrad nepamatují.

Po úvodní eufórii se v zodpovědné části personálu přece jen našel jeden škarohlíd, který odmítal uvěřit, že koza přišla do Podkrkonoší po hedvábné stezce. Přiložil k ní čipovou čtečku a v ten moment málem puknul smíchy. „Majitel: Zoo Praha.“ Tak ona nám teď budou zvířata z Prahy migrovat do Dvora?!

Zprávu rázem ochotně převzaly všechny noviny v zemi. „Tahr himálajský, nespokojený s péčí v našem hlavním městě, vydal se sám na vlastní pěst za lepší.“ Jak ale dokázal urazit 150 kilometrů v neznámé středoevropské krajině, aby se z jedné zoo dostal do druhé, to zůstává navždy záhadou. 

Asi mu to ale přišlo bezpečnější než hledat mateřskou čínskou ambasádu. Když nám ho Dvorští vraceli, museli jsme jim svatosvatě slíbit, že se v péči o naše kozy polepšíme. Jinak budou připraveni jejich žádosti o azyl napříště vyhovět. "

A co dalšího nám uteklo? To se dočtete v mé nové knize o zoo.

Knížku si můžete předobjednat na Hithit.com.