Desetičlenná skupina turistů bivakovala v mrazech na Zvičině

Zpravodajský portál www.novinky.cz přinesl zajímavou reportáž ze zimního putování desetičlenné skupiny lidí, kteří již dvacet let vyrážejí na Zimní táboření na Zvičině. Stany táborníci ve věku od 27 do 65 let rozbili v sobotu v závětří zdi kostela sv. Jana Nepomuckého, který sloužil jako bariéra před větrem, na vrchu Zvičina, 671 metrů nad mořem. Tam bylo oproti pátečnímu nocování ve Valech u Lázní Bělohrad tepleji. Okolo minus patnácti. Letos nikdo neomrzl, ani nevzdal, nezběhl do civilizace. „To se ještě nestalo,“ poznamenal jeden z účastníků. "Podmínky jako letos nebyly možná posledních deset let. Leckdy se místo v mrazu a sněhových závějích tábořilo v dešti a blátě,“ vzpomněl organizátor Zimního táboření na Zvičině Vladimír Sluka z Českého klubu turistů.

„Jde o nejlepší očistu těla a duše. Místo třeba protistresového kreslení obrázků se takto civilizačního nánosu zbavíme mnohem lépe. Zároveň si dokážeme, že máme ještě navíc, než obnáší běžný život. Někdo tomu říká adrenalin. Tohle slovo se nám moc nelíbí. Spíše se jedná o přirozený návrat k přírodě,“ shrnuli šedesátníci Anna a Miloš Trojáčkovi.
Manželé z Jičína vyrazili na Zimní táboření na Zvičině už pošestnácté. „Manželka, v pořadí třetí, je na podobných akcích absolutní oporou. I když nespíme v jednom spacáku. Prožíváme spolu všechny útrapy a radosti,“ podotkl Miloš Trojáček. „Někdo potřebuje ke komunikaci Facebook. My máme během zimního táboření vlastní - kontaktní. Během posezení u ohně procestujeme a probereme celý svět. Každý přidá k dobru nějakou historku,“ přiblížila učitelka z mateřské školy Anna Trojáčková.

Důchodce Jan Šafář přijel na Zvičinu pošesté vlakem z Chebu. Cestu k zimnímu táboření objevil 65letý muž s odchodem do důchodu. „Teprve v osmapadesáti jsem začal s dálkovými stokilometrovými pochody. Potom mne někdo přemluvil k zimnímu táboření a zůstal jsem u toho. Objevil jsem úžasný prostředek k vyčištění hlavy a dva dny absolutní svobody uprostřed přírody,“ popsal Šafář.

Účastníky zimního táboření spojuje přirozená solidarita. „Poprvé jsem přišel v polobotkách a okamžitě, bez řečí, mi někdo podal teplé ponožky. Teď už vím, že je nutné mít teplé prádlo a rum,“ doplnil 27letý Pavel Gernat z Ostroměře na Jičínsku.

Bilance letošního zimního táboření proběhla v teple zvičinské Raisovy chaty. 

Zdroj: Vladislav Prouza, www.novinky.cz