Mayerka ve Dvoře Králové má za sebou GRANDFINÁLE

Bolehlav jménem Mayerova továrna, známá pod familiárním označením Mayerka, dospěl do bodu, kam logicky dospět musel. Ekonomická, časová a účelová stránka věci byla natolik problematická, že nezbývalo než projekt odpískat. Zastavit tímto krokem jakékoliv další náklady na projektování něčeho, na co jako město nemáme, co vzhledem k nějakým lhůtám nestíháme a o jehož smysluplné náplni nejsme dodnes přesvědčeni. Logický následek předchozích nerozvážných kroků.  Zkrátka lidově: Ende, Schluss, Finito.

Foto: Mayerova továrna. Zchátralý areál. 13. 6. 2026. Archiv autora   

Chronologie rozhodování

Projekt Mayerky dlouhodobě sleduji a musím konstatovat, že postupem času z ní vzniklo projekční monstrum, kde „hlavním mluvčím a protagonistou“ byl již dlouhodobý místostarosta Ing. Jan Helbich, civilním povoláním projektant. Náhoda? Důsledek? Nebo ukázka toho, jak snadno se mohou osobní profesní ambice propojit s veřejnými investicemi? Ať si každý udělá obrázek sám.

V počátcích, kdy se nákup areálu za 9 mil. Kč odůvodňoval jednoduchým zvýšením parkovací kapacity města umístěním garáží do staré průmyslové budovy. Tehdy se šermovalo náklady v nižších desítkách milionů Kč, zněly plány ještě reálně (odkaz na článek z roku 2018).

Jaké bylo překvapení, když se ukázalo, že garáže jsou v Mayerce nerealizovatelné, umístění vnitřních sloupů totiž nedovoluje efektivní využití prostoru. Inu mršky sloupy – ty to celé pokazily! Takže se přemýšlelo, co dál. A velkolepé nápady našemu vedení nikdy nechyběly! 

Nebyl problém okouzlit všechny vizí, jak se do Mayerky umístí každé tajné přání městských organizací. A aby to dostalo tu správnou úroveň a celá věc se mohla „obílit“, tak se tyto požadavky zakomponovaly do architektonické soutěže s předpokládanou cenou realizace areálu kolem 350 milionů Kč. Město jako bohatý investor a věhlasná komise se před jednotlivými návrhy nakrucovaly, vše se „důkladně posuzovalo“ z mnoha hledisek a na základě mnoha kritérií se vybral vítěz – GRIMM architekti ze Žďáru nad Sázavou. Druhý v soutěži dostal za snahu 800 tis. Kč, třetí 400 tis. Kč a protože asi bylo peněz dost, došlo i na čestnou cenu za rovných 100 tis. Kč. Zkrátka období, kdy peníze rostly na stromech a málokomu vadilo, že původní zadání soutěže vyhrál projekt, který si s finančními limity nedělal těžkou hlavu.

Projekt to byl krásný, ba světový. Vizualizace plná usměvavých rodin s dětmi, rozkvetlé zeleně a ukázkové oblohy zalité sluncem. Nechyběla hra světel a stínů, stejně jako vzducholoď kroužící nad areálem. Mnohým tehdy připadalo, že právě začíná nová epocha místa textilních výstav a velkolepé plány se konečně začínají měnit v realitu. Jenže právě tady narazily velkolepé plány na neúprosnou realitu. Mlhavá provozní vize kulturního, edukativního a skladového centra se začala rozpadat pod tíhou ekonomických možností města. Projekt už nebyl za 350 milionů, ale za 800 milionů korun a ani to pravděpodobně nebyla konečná částka. Jen cena projekčních prací byla stanovena na částku přibližně 33 mil. Kč, přičemž do současné doby bylo proplaceno za projekční práce cca 80 % této sumy.

Jak projekt bobtnal, rostla i závislost na dotacích. Žádalo se a snilo, snilo a žádalo. Takovým tím stylem : „No problem – zdroje jsou.“ Mezitím se zjistilo, že průmyslový areál skrývá ekologickou zátěž. To fakt nikdo ve Dvoře Králové nečekal! Takže se žádalo i na její odstranění.

Co s rozjetým projektem?

Postupem času dotace na realizaci vrchní stavby projektu padaly jak švestky po bouřce, ale dotace na likvidaci ekologické zátěže byla odsouhlasena. Tehdejší atmosféra mohla vyvolávat pocit, že máme alespoň zčásti vyhráno. Jenže tato odsouhlasená dotace byla zase podmíněna realizací vrchní stavby kulturního či jinak veřejně prospěšného, nekomerčního centra, kde dotace v požadované výši 370 mil. Kč byla zamítnuta. Takže se přemýšlelo co dále a snažilo se umísťovat jiný druh provozu. Např. Dům dětí a mládeže Jednička (dále DDM) ze současných, vlivem absence adekvátní péče, nevyhovujících prostor. 

Nakonec padla volba na přesun Domu dětí a mládeže, ačkoliv sama ředitelka této příspěvkové organizace města opakovaně prohlašovala, že objekt není vhodný pro aktivity DDM. A ano, ukázalo se, že opravdu ani toto řešení není ideální – chybí zahrada, část zeleně se v rámci projektu přesouvala na střechu a problematická byla i kombinace zařízení pro mládež s veřejně přístupným prostorem. Z původně odmítaného řešení se tak postupně stala varianta, která se z mého pohledu prosazovala už téměř „s pistolí u hlavy“.

Roky plynuly a asi všichni vnímali, že to je hodně na sílu a stejně ten výsledek není ideál. Vlastně to nebylo ani tak na sílu, jako spíše rozbředlé do stále se měnících nekonzistentních zadání, kdy ani zastupitelstvo města se nemohlo dohodnout. Téměř na ničem. Protože jak se chcete domlouvat na něčem, na co nemáte peníze a ani nevíte jasně, co tam má být. A navíc se krátí čas kvůli možným dotacím.

Původní tváří městských investic, Ing. Jan Helbich (hnutí ANO), byl v roce 2025 v rámci koaličních změn vystřídán na gesci investic druhým místostarostou Ing. Vítězslavem Šturmou (Síla Dvora) - člověkem pragmatičtějším, realističtějším, neslibujícím nemožné.

Zpočátku se ještě krátce pokračovalo v nastaveném směru, aby se postupně ukázalo, že je všechno – diplomatickou řečí – daleko od optima. Velice oceňuji politickou odvahu, a zvláště před volbami, podívat se realitě do očí, zhodnotit naše reálné možnosti a na základě toho navrhnout řešení, které možná bude mrzet a bolet, ale nebude prodlužovat agónii a zvyšující se náklady na něco, co už ani nikdo racionálně uvažující nechce.

A tak se stalo něco významného. 

Záchranná brzda

V rámci diskuze se oproti původnímu navrhnutému usnesení, který jednal o pokračování projektování Domů dětí a mládeže, které by se ale mohlo stejně realizovat až po přestěhování knihovny Slavoj do budovy bývalé spořitelny na náměstí TGM (které už také překvapivě nakynulo do nesmyslných výšin), navrhlo nové usnesení, které předložil zmíněný místostarosta Ing. Šturma. 

Ten ve svém návrhu usnesení už otevřeně mluvil o ukončení veškerých projekčních prací jakékoliv náplně Mayerovy továrny. A navíc návrh obsahoval i bod, že se bude hledat potenciální investor pro areál Mayerovy továrny. Odvážný, ale z racionality vycházející počin.

Vedla se dlouhá, asi dvouhodinová diskuze o tom, zda pokračovat v dekontaminaci ekologické zátěže a projektování areálu, nebo vše odložit. Variant bylo několik, ale všechny narážely na časová omezení, právní otázky, nejistotu kolem dotací i další externí faktory. Z mého pohledu možné přínosy vůbec neodpovídaly rizikům a hrozilo jen pokračování dalšího projekčního kolotoče bez jasného výsledku. Proto si myslím, že téměř jednoznačné hlasování pro ukončení bylo spíše pochopením patové situace než detailní znalostí osm let se vyvíjejícího projektu.

Slovy pana zastupitele Jana Kříže, pokud projekt nemá jasně stanovený termínový a finanční plán, tak moc není o čem hlasovat. Jeho 145 vteřinový příspěvek jako by mi četl myšlenky.

Celkově tedy bylo hlasování o navrhnutém pozměněném usnesení od Ing. Šturmy jednoznačně odsouhlaseno, kdy 15 ze 17 přítomných zastupitelů bylo pro pozměňovací návrh a pouze 2 zastupitelé se zdrželi: a to Ing. Helbich, původní tvář projektu, a pak také Mgr. Zlámal, který navrhnul druhé pozměněné usnesení, které to celé z mého pohledu komplikovalo, a které se neodsouhlasilo.       

Foto: Hlasovací matice pozměněného návrhu usnesení Ing. Šturmy. 11.6.2026. Archiv autora

A já osobně, jako řadový občan, který tento projekt dlouhodobě sledoval na základě určitých „nejasností a osob“, musím nakonec zatleskat. Někdy je přiznání omylu cennější než snaha za každou cenu dokazovat vlastní pravdu. Děkuji zastupitelům, že se rozhodli a neodložili toto nepříjemné rozhodnutí na neurčito.

Toto poučení nás občany stálo přibližně 40 mil. Kč. 

Za mě je to jednoznačné poučení. Katarze. 

Přiznání si omylu a odvaha nepokračovat ve špatném směru bývají někdy cennější než snaha za každou cenu dokazovat, že původní plán byl správný.

A jak dále?

Finanční možnosti města jsou v současnosti poměrně omezené. Jsou v běhu 3 velké investiční akce:

• Rekonstrukce čp. 2 na náměstí TGM
• Nové autobusové nádraží včetně revitalizace okolí 
• Výstavba kanalizace ve Verdeku. 

Současně došlo právě na tomto zastupitelstvu ke směně pozemků, která zatraktivnila areál bývalého Měvaku pro potřeby DDM. Věřím, že při troše snahy může vzniknout finančně přiměřené řešení, které nabídne dětem kvalitní zázemí na jednom místě. Nikdo tak nebude moci tvrdit, že ukončením Mayerky se uškodilo budoucím generacím. Právě naopak.

Závěr

Pokud nás tato tvrdá a bolestivá lekce ze snění kolem Mayerovy továrny a podobných projektů dovedla k procitnutí, berme ji jako drahou, ale o to cennější zkušenost. A už ji, prosím, neopakujme.

Ondřej Mikeš
kandidát Síly Dvora do komunálních voleb
Dvůr Králové nad Labem