Zemřel Miroslav Sobotka - jeden z tahounů létání na Královédvorsku, letecký instruktor a někdejší náčelník letiště

FOTOGALERIE - Zemřel Miroslav Sobotka - jeden z tahounů létání na Královédvorsku, letecký instruktor a někdejší náčelník letiště

a další

Zobrazit zmenšené náhledy VŠECH fotografií

Ani jsme si neuvědomovali, co všechno již generace pilotů před námi na letišti vybudovala. První zděný hangár již stál. Byla to hlavně Mirkova zásluha, který v nelehkých padesátých létech, kdy byl náčelníkem letiště, vymohl povolení ke stavbě, sháněl materiál, kde se dalo. Mezi piloty byla řada šikovných lidí, takže stavba docela rychle pokračovala. Na létání se přitom také nezapomínalo. Mirek nás mladé jako instruktor vycho­vával k přímému a poctivému jednání, protože v éru to jinak nejde, letadlo ne­odpouští žádnou neupřímnost. Miroslav Sobotka, dlouholetý člen Ae­roklubu Dvůr Králové, motorový pilot a instruktor s náletem 3009 hodin na 16 typech, pilot a instruktor bezmo­torového létání s náletem 800 hodin, rozhodčí I. třídy pro plachtění, parašu­tista se 13 seskoky a v létech 1953 až 1963 náčelník letiště Dvůr Králové, nás 19. dubna 2019 navždy opustil.

Počátky jeho leteckého života asi nejlé­pe popíší jeho osobní vzpomínky: „O létání jsem měl zájem již od mládí. Za­čalo to modelářstvím. Můj brácha dostal špejlata a pustil se do stavby modelů. Nevím, snad to dostal ze školy jako úkol. Později začal chodit do modelářského kroužku. Ten byl ve staré tkalcovské ško­le. Brácha modelařil a já jen tak okukoval, později pomáhal, a nakonec dělal i sám. Postavili jsme kluzák, házeli s ním, až jsme ho rozbili. Potom jsme stavěli mo­torový na gumu a pokračovalo to dále. Až přišel 1. máj 1946. Tehdy jsem poprvé uviděl táhnout větroň a bylo rozhodnuto. Do aeroklubu jsem vstupoval v době, kdy všude panovala velká radost, že je po vál­ce a žijeme v míru. Pustili jsme se do bu­dování letiště, které bylo i zájmem občanů Dvora Králové. Pořádali v té době brigády, hráz se rozvážela na kolečku, hlína nabí­rala lopatami, na tuto práci se dostavili brigádníci v počtu až 50 lidí z města, dob­rovolně a zdarma. Při takové brigádě jsme si u Elišáka v cihelně vypůjčili vyklápěcí vozík a kolejky na rozvážení hlíny, a po­tom šlo vše mnohem rychleji. Hospodář Ždárek vyjednal půjčení skrejpru (přijel z vlečky, kde pracoval pro teplárnu) pro seříznutí hlíny do roviny a její vysypání po­dle potřeby jinde. Po mnoha brigádách se podařilo plochu srovnat a letiště tak pro­dloužit na délku 950 m."

Videovzpomínka z fotografií pořízených zejména na letišti ve Dvoře Králové:


V základním výcviku v roce 1960 nás bylo dvacet, na startu se dvě party po deseti lidech staraly o dva Pionýry, dbalo se na to, aby měl každý stejný počet startů. O prázdninovém soustředění jsme spali v dřevěném baráku vedle hangáru v jedné místnosti na osmi postelích. Několik dnů byla taková vedra, že vlečná netáhla.
Mirek nás budil ve 4 hodiny ráno, létalo se tak maximálně do 11 hodin, potom Mirek vzal letištní náklaďák, naložil nás na korbu a jeli jsme k blízkému rybníku - Dubině se koupat. Tam jsme  vydrželi tak do tří hodin odpoledne a potom se létalo až do osmi hodin do večera.

To vše jsou nezapomenutelné zážitky. I když život později přinesl jiné starosti, povinnosti, mládí prožité na letišti nám zůstalo a dalo hodně do života, měli jsme možnost poznat řadu skvělých lidí včetně Mirka Sobotky.

Za léta mládí prožitá v krásném pro­středí a za vše, co jsi pro aeroklub udě­lal, Ti Mirku děkujeme.

EVA HOŘEJŠÍ
Dlouholetá členka Královédvorského aeroklubu, pilotka, rozhodčí na leteckých soutěžích. 
V občanském životě překladatelka z angličtiny, němčiny, polštiny a ruštiny.

Článek byl psán pro časopis AEROHOBBY

Související články Rozloučení s bratrem Jiřím Vítězníkem