REGIONY | MÍSTNÍ STRÁNKY | Firmy | Restaurace | Ubytování | ![]() |
Redakce / 22.05.2019 | |
Na podzim roku 1959 přišel do 1. třídy gymnázia ve Dvoře Králové menší sympatický pán se širokým úsměvem a vypravoval nám o létání, o životě na letišti. Slova Miroslava Sobotky o nadšení pro létání, o spolupráci ostatních, aby jeden mohl letět, nás natolik zaujaly, že několik z nás se do aeroklubu přihlásilo. Přes zimu jsme chodili na teoretické školení a na jaře začali létat. | |
FOTOGALERIE - Zemřel Miroslav Sobotka - jeden z tahounů létání na Královédvorsku, letecký instruktor a někdejší náčelník letištěAni jsme si neuvědomovali, co všechno již generace pilotů před námi na letišti vybudovala. První zděný hangár již stál. Byla to hlavně Mirkova zásluha, který v nelehkých padesátých létech, kdy byl náčelníkem letiště, vymohl povolení ke stavbě, sháněl materiál, kde se dalo. Mezi piloty byla řada šikovných lidí, takže stavba docela rychle pokračovala. Na létání se přitom také nezapomínalo. Mirek nás mladé jako instruktor vychovával k přímému a poctivému jednání, protože v éru to jinak nejde, letadlo neodpouští žádnou neupřímnost. Miroslav Sobotka, dlouholetý člen Aeroklubu Dvůr Králové, motorový pilot a instruktor s náletem 3009 hodin na 16 typech, pilot a instruktor bezmotorového létání s náletem 800 hodin, rozhodčí I. třídy pro plachtění, parašutista se 13 seskoky a v létech 1953 až 1963 náčelník letiště Dvůr Králové, nás 19. dubna 2019 navždy opustil. Počátky jeho leteckého života asi nejlépe popíší jeho
osobní vzpomínky: „O létání jsem měl
zájem již od mládí. Začalo to modelářstvím. Můj brácha dostal špejlata a
pustil se do stavby modelů. Nevím, snad to dostal ze školy jako úkol. Později
začal chodit do modelářského kroužku. Ten byl ve staré tkalcovské škole.
Brácha modelařil a já jen tak okukoval, později pomáhal, a nakonec dělal i sám.
Postavili jsme kluzák, házeli s ním, až jsme ho rozbili. Potom jsme stavěli motorový
na gumu a pokračovalo to dále. Až přišel 1. máj 1946. Tehdy jsem poprvé uviděl
táhnout větroň a bylo rozhodnuto. Do aeroklubu jsem vstupoval v době, kdy všude
panovala velká radost, že je po válce a žijeme v míru. Pustili jsme se do budování
letiště, které bylo i zájmem občanů Dvora Králové. Pořádali v té době brigády,
hráz se rozvážela na kolečku, hlína nabírala lopatami, na tuto práci se
dostavili brigádníci v počtu až 50 lidí z města, dobrovolně a zdarma. Při
takové brigádě jsme si u Elišáka v cihelně vypůjčili vyklápěcí vozík a kolejky
na rozvážení hlíny, a potom šlo vše mnohem rychleji. Hospodář Ždárek vyjednal
půjčení skrejpru (přijel z vlečky, kde pracoval pro teplárnu) pro seříznutí
hlíny do roviny a její vysypání podle potřeby jinde. Po mnoha brigádách se
podařilo plochu srovnat a letiště tak prodloužit na délku 950 m." To vše jsou nezapomenutelné zážitky. I když život později přinesl jiné starosti, povinnosti, mládí prožité na letišti nám zůstalo a dalo hodně do života, měli jsme možnost poznat řadu skvělých lidí včetně Mirka Sobotky. Za léta mládí prožitá v krásném prostředí a za vše, co jsi pro aeroklub udělal, Ti Mirku děkujeme. EVA HOŘEJŠÍ Článek byl psán pro časopis AEROHOBBY | |
| |
Vaše komentáře |
Přečteno 2690x |
Hodnocení článku:![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() |